Pionýr z našich řad, Vít Barta, sice nakonec neuspěl, ale mnoho věcí udělal správně - slíbil všechno, nevysvětloval nic, přesvědčivě hrál roli outsidera. Domorodci se naštěstí nepoučili a tak po něm mohl převzít štafetu Andrej Babiš. A to je úplně jiné capuccino s vanilkovým syrupem. Ještě pár let a v Češku už na další oligarchy nezbydou žádné noviny ani nakladatelství, žádné státní zakázky, ministerstva ani privatizace státních podniků. Oligarchův průvodce Českou republikou proto doporučuje zapojit se do hry teď, dokud se ruleta ještě točí.
Odporu domorodců není třeba se obávat. Jako mnohé jiné národy, které si ze samotného zoufalství samy navlekly smyčku na krk, tak i Češi ochotně kooperují při své záhubě. Ostatně, nebylo by to v dějinách poprvé, kdy lidé měli pocit, že potřebují změnu, ale namísto tvrdé a dlouhodobé práce se jí rozhodli dosáhnout jediným rychlým a bezbolestným řezem. Z takové bláhovosti vždycky profitoval ten chirurg, který přišel ve správný čas s vágně zlověstným ujištěním, že jediné co musí udělat, aby se operace zdařila, je svěřit skalpel do jeho rukou, zavřit oči a nechat rajský plyn působit.
Ruští mužici měli pocit, že je Car odírá, a tak ho pomohli nahradit... Stalinem. Němečtí buržoázové chtěli pořádek pro své podnikání a chudina chtěla práci. Šanci dostal Hitler. Sunnité v Iráku se chtěli zbavit sektářského premiéra, a tak do svých měst a vesnic pozvali Islámský stát. V Egyptě se první svobodně zvolený prezident zdál přiliš islámistický a tak ho armáda odstranila. Taková řešení byla často odůvodněna jako “menší zlo”. Menší zlo je ale pořád zlo a když dostane prostor, bude růst.
Plebs (lidé s příjmem pod milion korun měsíčně) nás oligarchy často obviňují z mesiášského komplexu. Ale, jak vidno, není to fér. Je sice pravda, že leckdo z našich řad skutečně mesiášským komplexem trpí, současně je však nesporně zřejmé, že na různé spasitele a mesiáše si potrpí i spodina. Jak jinak vysvětlit skvělý úspěch našeho kolegy, soudruha Babiše?
Říká se, že Češi se nejvíce bojí možného návratu komunismu. Což v praxi znamená, že nechtějí mít korupcí prolezlou státní správu, média které jim lžou a zákony, které omezují jejich svobodu.
Na druhou stranu jim nevadí, že Andrej Babiš získal své bohatsví právě tím, že byl tak dobře napojen na pochybné struktury minulého, komunistického režimu. Nevadí jim ani to, že roli úspěšného podnikatele spojil s rolí ministra financí, a v důsledku tak pouze obrátil komunistickou rovnici: místo znárodnění soukromého sektoru skrze státní aparát se mu podařilo zprivatizování státního aparátu skrze strategické ovladnutí sektoru soukromého.
Je vskutku obdivuhodné, že soudruh Babiš dosáhl tak výrazného úspěchu právě ve státě, jehož obyvatelé měli jeho jednání lehce rozpoznat jako druhou stranu stejné mince, kterou před čtvrtstoletím s nechutí zahodili.
Oligarchův průvodce proto pro rok 2015 doporučuje Českou republiku. Je však třeba jednat hned, dokud se plýtkost analytického myšlení průměrného domorodce neodlepila od svého bahnitého dna. Dokud si Češi léčí své národní mindráky tím, že s pětadvacetiletým zpožděním bojují proti komunistům, kdykoliv se jim podaří získat nějaké sebemenší zastoupení v řízení státu a dokud Češi ani neví, kdo je jejich nepřítel, jejich stát bude velice prospektivním působištěm pro oligarchy, a to minimálně ještě pár let. Pak už bude asi místní politický trh příliš zahlcen.